Číslo 16

8. 8. 2000

Ano, vážení přátelé, nakonec se nám skutečně podařilo získat nějaké to hezké úvodní slovo od naší mediální hvězdy kamaráda Edy. Tak prosím, vychutejte si ho:
Když jsme dnes odpoledne blbli s několika kamarády na loďkách, byli jsme sice mokří, ale spokojení i bez koncertu. A o tom jsou folkovky. Tady nejde o samotnou hudbu, ale hudba je zde pouhým pro-středkem pro setkávání a seznamování se lidí nala-děných na stejných vlnách. Bylo mi krásně, když jsem se zde potkal s lidmi, které jsem předtím celý rok neviděl a s kterými se zase rok nepo-tkám. Ten, kdo si poslechne samotný koncert, se cítí dobře, ale kdo si jej užije se sobě milými lidmi,má mnohem příjemnější požitek. Dou-fám, že každý zde najde lidi s kterými si koncert vychutná. Eda

Podávání rukou a dcerka
Po dnešním koncertu se mi podařilo odchytit Romana Horkého ze skupiny Kamelot, ještě než se stihl ukrýt před „sběrači podpisů“, a položit mu pár otázek. Mimo změny sestavy (plánované - David za Petra a neplánované - Bongo za Dědka) není v kapele celkem nic nového. Možná přijdou nějaké změny v systému hraní, ale o tom zatím moc mluvit nechce. Jednu věc mi však kladl na srdce. Hlavně mám napsat, že se mu před třemi nedělemi narodila dcerka Valerie. A teď ke koncertu. Před Kameloty si zahrály skupiny Kvokál, Devítka a jednu píseň i jejich host, kapela Hard Eg, jako předskokan. Taková uskupení jako Kamelot už předkapelu „potřebuje“. Koncert byl pěkný, emotivní, ale podle mého názoru taky hodně - jako ostatně poslední dobou všechny - komerční. V „normálním hracím čase“ jsme mohli slyšet jen 10 songů z jejich repertoáru. Zahráli nám většinou novější kousky jako např. Levnej hotel, nebo Věrozvěst, ale i staré věci např. Zachraňte koně, či Cikáni - ty však byly slyšet až v „prodloužení“. Je pravda, že už po druhé písni Dým celé nádvoří tleskalo jako o život, ale když se začali členové kapely na podiu rozcvičovat, muselo být každému jasné, že je opět připravené nějaké divadlo. A taky že jo! Taneční kreace po celou dobu koncertu provozované kytaristou Viktorem a bassmanem Davidem byly sice elegantní, ale většinou bokem, nebo zády k posluchačům, takže nevím jestli s tím byli diváci spokojeni. Při přídavcích ( bylo jich celkem 6) začalo teprve pořádné divadlo. Při Cikánech si jako obvykle Roman stoupl na kraj podia a udivoval tam všechny svou rychlostí. Zachraňte koně si za jejich doprovodu diváci s chutí zazpívali. Po „koních“ si dali muzikanti načas s příchodem na podium, takže tleskající, pískající a dupající obecenstvo snad bylo slyšet víc, než aparatura na plný výkon. Honolulu (samozřejmě s Romanovým sólem za krkem, tentokrát ale za krkem hrál i Viktor), Rána do palice - tady se Viktor odvázal (nebo odvážil?) a skočil z podia mezi kupodivu stále ještě sedící diváky. Kameloti se rozloučili již neodmyslitelným Časem rozchodů, po kterém se všichni členové kapely rozešli mezi posluchači a začli si s nimi podávat ruce - dobrý nápad - vezměme si z toho příklad, ale nebyla to zas jen komerce? -fid-

Zpravodaj potkává různé kuriozity

Byl jsem Velkým informátorem
Kapitola 23: Skandály vznikají v redakci
Nabízíme exkluzívní ukázky z životopisného románu bývalého redaktora Zpravodaje Prázdnin v Telči. Kdo chce napsat dobrý Zpravodaj, nesmí jít brzy spát, i když musí vstávat dřív než ostatní (ale ne tak brzy jako holky od lístků a z informací). Důležité je zjistit večer v baru na intru: 1. Kdo komu co řekl a proč. 2. Který zvukař držel kterého muzikanta pod krkem, proč a jak dlouho. 3. Kdo koho potkal s kým ve sprše. 4. Kdo kam schoval kohoutek od bojleru s teplou vodou. 5. A podobně. Pokud Zpravodaj není schopen uvedené základní informace zjistit, musí si najmout informátora. Nejlepším informátorem byly vždycky holky na recepci na intru, protože mají celonoční služby a tím pádem vědí o všem. A navíc jako ubytovatelky vědí přesně kdo s kým spí. Získaná horká informace se ovšem nesmí podat naturalisticky. Redaktor nesmí nikoho nabonzovat či zostudit, musí jen vtipně naznačit, že ví. To vzbudí dostatečnou zvědavost a Zpravodaj nabude na důležitosti. Na další horké zprávy nemusí redaktor již dlouho čekat, protože každý se předhání v tom, aby přišel s něčím lechtivým oněkom jiném, v mylné představě, že tak před medializací uchrání sám sebe. Úkolem Zpravodaje pak je ukočírovat vzniklé emoce tak, aby Prázdniny v Telči neskončily krvavou nedělí. A zatvrzele neodpovídat na nejčastěji kladenou otázku: „Kdo je Velký informátor?“. Byla by to totiž vražda. Jednou jsem v dobrém rozmaru napsal recenzi na večerní koncert (jako vždy nekvalifikovaně, protože nejsem hudební publicista, ale zato s nadšením). Napsal jsem, že duo BaF (Braxatoris a Fialová) umí pracovat s trapností jako třeba divadlo Sklep nebo Ypsilonka. Večer jsem se dozvěděl, že Braxa čeká na intru, aby mě knokautoval. Nevěřil jsem, ale čím dál víc příchozích z intru mě varovalo, že Braxa zuří kvůli článku ve Zpravodaji. Odložil jsem návštěvu intru na ráno. V osm hodin jsem se vplížil do sprch. Nikde nikdo. A kdo seděl ve sprchovém koutu, jehož závěs jsem odhrnul s ručníkem v jedné a mýdlem v druhé ruce? Správně. Michal Braxatoris. Naštěstí z něho vztek už vyprchal a všechno jsme si vyjasnili. „A Martina?“ ptal jsem se na mínění druhé poloviny dua. „Říkala,“ zamyslel se Majk B., „že seš čurák.“ A výsledek? Druhý den všichni chtěli Zpravodaj, aby si přečetli, co ten čurák zase napsal. Skřítek

Co bude?

Bonsai č.3
Studentská kapela oprašující zahálející písně slavnějších předchůdců skupiny Bonsai. Životy autorů textů Františka Stralczynského a melodií Tomáše Poláčka spojuje podobně posmutnělý osud, což na vás dýchne i ze silných, básnicky plynoucích textů. Kapela vznikla před dvěma lety a její snahou není dokonalá reprodukce písní, ale spíše znovuzrození pocitů, se kterými tehdy před 20 lety z koncertů Bonsai diváci odcházeli. -bč3-

Bokomara
Kapela Luboše Javůrka získává mé sympatie nevíce tím, kolik dokáže v úsporné sestavě tří lidí udělat muziky. Co vše pro to potřebuje? Nejlépe nějakého multiinstrumentalistu (Petra Šanclová), velmi zdatného monoinstrumentalistu (Tomáš Vundrle), nehrajícího aranžéra (Michael Vašíček) a plodného autora (Luboš Javůrek). -daw-

Eva Henychová
Zaregistrovali jste v televizi reprízu seriálu My holky z městečka a chtěli byste tu malou zrzavou kytaristku vidět naživo? Jmenuje se Eva Henychová, dnes je jí o čtrnáct let víc, stačila natočit dvě desky (Za stěnou z papíru je ještě „čerstvé“) a loni na podzim se vdala. Oplývá jakýmsi zvláštním nevysvětlitelným charismatem, které donutí i zatvrzelé ateisty naslouchat písním o Něm. Nevěříte tomu? Přijďte na ostrovní nocturno. -luc-

Co bylo?
Bravo KVOKÁLu
Kvokál - jedním slovem řečeno „nezničitelní“. Ptáte se proč? Jednoduchá odpověď: Skupina si včera nejdříve zahrála pár písniček na hlavní scéně jako upoutávku na svoje nocturnové vystoupení . To ukončili a přesunuli se do našeho improvizovaného a u nás tak oblíbeného baru na intru, kde hráli do ranních hodin. Po krátkém spánku předvedli co umí v podloubí na náměstí, a aby tomu nebyl konec, tak podle programu zahráli opět na zámku jako první před skupinou Devítka a Kamelot. Nakonec je čekala cesta domů. Doufáme, že dojeli v pořádku a gratulujeme k tomuhle výkonu. -fid-

Makrela na židli
V Telči je Konvikt. V Konviktu je výstava. Na výstavě jsou obrázky. A na obrázcích v jedné místnosti rybičky. Včera jedna rybička přibyla. Někdo položil na židli uprostřed místnosti napůl snědenou makrelu. Ležela tam na mastném papíře i s popisem. Dobrý vtip. Rozstřelení ponuré atmosféry Konviktu. Do doby než přišli úředníci zkontrolovat jestli na výstavě náhodou není něco, co by neměl vidět pan ministr, který je zrovna na návštěvě Telče. Makrela zmizela. Zmizely svíčky. Konvikt se stal fádním. Proběhl bleskový úklid všech prostor. Ještě, že tam úřednický šiml nechal alespoň obrazy Ivo Návrata. To, že někdo nemá smysl pro humor, neznamená, že ho nemá pan ministr. A možná by bylo dobré zamyslet se nad tím, jestli chcete ukazovat Telč takovou jaká je, nebo takovou jakou ji chcete mít vy. PS Když mi dáte mávátko, budu mávát s vámi. -Gek a Bud-

Informátor
• Již třikrát dnes zastavila policejní felicie u bílého citroena parkujícího na náměstí v zákazu stání. Pokutu ještě za stěrač nedali. Někdo má holt štěstí, Nino.uOmyl, pokuta udělena v 15:50. Jak nám potvrdili místní obyvatelé, pokutu udělili policisté se slovy:“ Jen mu přidej, vždyť je to Švýcar! „ Otázkou je, zda Švýcar porozumí českému textu na bločku. Inu Nino, zase máš štěstí.uRobert s Georgem se dnes celé ráno těší, až si vyfotí houby, které ráno nasbírali v lese. Než si přinesli foťáky, rozkrájel Luďa všechny houby do smaženice (38 porcí).uPořadatel Eda byl dnes již několikrát spatřen, jak se vrhá lidem k nohám a krade jim sandály. Pozor, zaměřuje se na levou nohu!uVe sběru hub Roberta vyrušily dvě srnky, které se prohnaly v jeho bezprostřední blízkosti, načež prohlásil: „Ty srnky, to jsou teda pěkný kanci“. uVolejbalový turnájek proběhl za hojné účasti a volejbaloví labužníci si rozhodně přišli na své. Pořadí: 1. ST VÍTĚZOVÉ, 2. MEJDLÍČKA, 3. VANATEAM, 4. POŘADATELÉ. Vzhledem ke svému umístění se pořadatelé rozhodli zorganizovat zítra další turnájek. Vizte dole.uEda dnes ráno usnul v redakci na vavřínu. Ale tvrdí,že jen poklimbával.uKdo se asi skrývá za zkratkou -fid-?uA kdo je Velký Informátor? •

„A co bys dělal, kdybych ti umřela?“ „Totéž, co bys dělala ty.“ „Ty bídníku, však jsem si to vždycky myslila!“   Švanda Dudák, 1926