Číslo 10

2.8. 2000

Má milovaná mě požádala, bych zde napsal mravokárný úvodník o alkoholu. Má pravdu. Podívejme se pravdě do očí, lépe řečeno náměstí na dlažbu. Stopy alkoholu nacházíme na každém kroku ( Ne, nebudu zde nic popisovat konkrétně, včera si pár lidí stěžovalo, že se jim z toho úvodníku udělalo mdlo). Těch peněz, co to stojí. Když si spočítám, že peníze, co dám za dvě, tři piva, by mi mohly posloužit mnohem lépe, třeba bych si za ně mohl koupit raději krabičku cigaret, je mi to líto. Za láhev vodky - dvě krabičky amerik. Za láhev whiskey - karton startek. No, a kdyby jsme si na náměstí jen tak pokuřovali, vítr by nám bral dým od úst, odnášel ho někam do nebe (či do pekla), po náměstí bychom mohli v klidu chodit bosí. -tuř-

Počasí se lepší Žalmanovi navzdory
Poměrně nevyzpytatelná příroda se dnes ráčila zklidnit a ani přítomnost známého vyvolávače dešťů Pavla Žalmana Lohonky na tomto faktu nic nezměnila. Skoro celý den svítilo slunko, na Kocouří scéně jsme se konečně mohli natáhnout jako kocouři. Franta Linhárek s MC Bandem do nás nahustil hudbu amerických kovbojů, Jana Ondrejková pro změnu etniku amerických Indiánů (ale samozřejmě nejenom těch, její styl je řekněme nadnárodní). Zvláštní je, jak rychle po vysušeném povzdechnutí se u osamělých písničkářek objevuje na pódiu občerstvení. Druhá míza Vojty Zíchy mě potěšila hezkou instrumentálkou a stále neodrhanou hitovkou Jedenkrát. Hráli toho samozřejmě víc, ale to ostatní v míru proplulo kolem. Jak jsem však pozoroval diváky, leckdo byl ze srandapísniček nadšený, takže přídavek určitě nebyl formalitou. Druzí v pořadí - Jarreti - překvapili počtem sedmi účinkujících a po Asonanci jsou na velice slušném druhém místě. Jedou stále ještě na první mízu, a přeci jen je to znát - div nezbořili pódium. Možná trochu škoda, po Fleretu jsem se zase těšil na drobet klidnější muzicírování. Ale Jarret musíte vzít takový, jaký je a ví Bůh, jak přijedou příště. Tenhle rok teda folk-rock. Po zelektrizovaných liberečácích si to přihasil s placatou kytarou i Honza Brož, ale ten ji měl spíš jako módní doplněk a v drtivé většině písniček si vystačil s klasickým jumbem. Žalmanův spol si připravil docela pestrý repertoár, novinky i stařinky, pro všechny tu toho bylo dost. Člověku, který je v tomto roce nevidí poprvé, sice skýtá průvodní slovo se stále stejnými pětiminutovými historkami občas slepé místo, což je ale čistě můj problém, neboť obecenstvo se bavilo výtečně. A pak hurá na Nocturno, kde si Čmelka dávala repete. Potíž byla, že jsem tam dorazil pár minutek před otevřením hlavního vchodu a v dobrém úmyslu naťukat pár slov o zámeckém koncertu do počítače a po chvíli se vrátit do Konviktu jsem u svítící obrazovky zkysnul dlouho do noci a neviděl ani neslyšel už nic. Tak blbě jsem dopad. -daw-

Blbec
Blbec Náš bývalý rEDAktor obíhal telčské náměstí s otázkou: Kdo je podle vás největší blbec? Tradiční návštevník Laďa: Myslíš tady v Telči?...to bych neurčoval radši ... Renata,co točí pivo: Asi ten, kdo to o sobě neví. Inkognito zákazníci stánku: Nejvetší debil, blbec? Galáč! Galáč! Galáč! Galáč! Pořadatelka Inuška: chachachacha...(Robert do toho říká: Dneska už má Inka kalhotky...(viz. informátor)) chachacha...Robert! Sára: Já. Paní z domu na náměstí: Tak velikej blbec jeden jedinej není, to je kolektivní. Josef z Prahy: Tak tipů bych měl několik ... tak, takovej, kterej zbytečně přeceňuje maličkosti. Turista: Jo, to já nevím, o tom moc nepremýšlím, já moc politiku nesleduju... Vyhlídalová: Já Vám to nemůžu říct, já tady ješte chci pracovat.. Nejaký jiný turista: Nedá se vyjmenovat jeden, ostatní bych urazil...na těch nizších úrovních .... to nejsou. Návštěvnice zámku: No, to je človek. Pracovník bezpečnostní agentury: Největší blbec jsem já sám. dívka: A to nemůžu....já bych se musela pořádne zamyslet...dejte mi težší otázku...no, nějakou jinačí...

Psychowalkman
Ne, tenhle článek nebude o podivném výrobku s diodkama, který vám bliká do očí a uklidňuje. Ve věku špičkových moderních technologií se akorát utíkám k tělesné podstatě člověka. A duševní. Máte to taky ? Stačí pomyslet na nějakej pěknej zážitek, vyhledat ho v paměti, a už slyšíte a vidíte úplně všechno, můžete si libovolně opakovat jed- notlivé grimasy, rozebírat písičky do posledního tónu. To je fakt větší vychytávka než walkman. Někdy to ale není zas tak dobrý, občas se vyvolá nějaká nepříjemná vzpomínka, třeba ta reklama na Oskar- Zmílená neplatí, láska se chápe opratí - nebo nějaká jiná vlezlá melodie, která mě pak pronásleduje celej den, nenechá se jen tak vystrnadit, maximálně něčím mnohem horším, například v hospodě zaslechnutou novinkou od DJ Boba či Holki. Dobrý je, že když mi ráno z rádia zahrajou něco, co mám rád, nesu si to celej den v uších. Rádio tak vlastně přímo ovlivňuje moji náladu v průběhu celého toho pinožení předtím, než jdu zase konečně spát. Tady se přímo střetává moderní technologie s člověkem. Všechny ty zvukové vlny, které se pomocí jakési frekvenční modulace (či co) a všemožných oscilátorů, vysílačů a přijímačů dostávají do mého radiobudíku, plynule přecházejí na harddisk mého mozku, aby se pak virtuálně přehrávaly na pozadí mých čiností. Nebo třeba večer, když jdu od někaď z klubu a čekám na noční tramvaj. Baterky ve walkmanu došly, ale nevadí. Během pár minut naskočí psychowalkan, a v mnohem lepší kvalitě mi přehrává přesně to, co chci. Když se mi líbí nějaká pasáž, přehrávám si ji pořád dokola třeba celou cestu domů. A skvělý je, že si můžu takhle poslouchat třeba jen basovou linku, nebo jen kytaru atp. Chtěli bysme, aby se do vašich psychowalkmanů zapsalo z letošních Prázdnin co nejvíc hezkých písniček a situací. Založte si ve svých hlavičkách adresář Příjemné a ukládejte ... -tuř-

Když pálí srpen, bude pálit i víno.

Co bude?
Zuluville
V létě loňského roku se zrodil nový fenomén etnické taneční hudby. 19. listopadu pokřtili v Dolní Lhotě své první album „Ovela Entabeni“ (Ten, který přešel hory) Wendy Zulu je objevem roku etno scény. Ve spojení s mágem zvuků Kotzianem vytvořili zcela neobvyklý projekt, zahrnující vlivy a podněty nejen africké, ale i tibetské a mongolské. Ojedinělý a charakteristický pro zvukovou podobu tohoto spojení je hrdelní a alikvotní zpěv Wendyho, podmalovaný zvuky etnických nástrojů, didgeridoo a vyjímečně zdařilých samplů Paula Kotziana. Vznikl tak charakter rituálu, který umocňuje jazyk Zulů, ve kterém Wendy zpívá. opsal -tuř-

AG Flek
Ačkoliv od znovuzaložení AG Fleku uplynula už hezky dlouhá doba (safra, to to letí, to to letí), je účinkování této kapely pořád ještě zajímavým bonbónkem, který se nedává ochutnat na každém letním festivalu. Legendární trio Viktorin, Markytán a Táborská hraje jak „archivní“ písničky z LP Blázni umírají nadvakrát (jednoho z milníků českého folku, a to nejen podle Jiřího Černého), dosud nevychladlé novinky z loňského alba Waltz, či hitovky pánské sestavy AG Fleku počátku devadesátých let. Ne každá muzika má hlavu a patu, ta od AG Fleku má i duši. -daw- Çava Pod tímto cizojazyčným názvem se skrývá slovesko-česká sestava lidiček, kteří přičichli k jazzu a dělají folk. Takže džezfolk. Už pár let mají i CDčko, které jsem však neviděl nikde jinde, než v podloubí u našeho štábu.Jejich nocturno nejlépe vychutnáte v seminářské zahradě. -daw- Slávek Klecandr Slávka Klecandra jste možná zvyklí slýchat s křesťanským Oborohem. Mně naposledy utkvěl v paměti (uších) květnovým vystoupením na Zahrádce písničkářů v duu s violoncellistkou Ditou Zangeovou. Dnes si ho vychutnejte při písničkářském nocturnu v Konviktu sv. Andělů... -luc-
Çava
Pod tímto cizojazyčným názvem se skrývá slovesko-česká sestava lidiček, kteří přičichli k jazzu a dělají folk. Takže džezfolk. Už pár let mají i CDčko, které jsem však neviděl nikde jinde, než v podloubí u našeho štábu.Jejich nocturno nejlépe vychutnáte v seminářské zahradě. -daw-

Král&Krajíček
Instrumentální duo, hrající originální kompozice s prvky jazzu, folku, rocku, či world music, zahraje zítra své nocturno. A abychom se hezky naladili, uslyšíme je i na kocourech!

Vernisáž
Odpoledne před čtvrtou
nepadají kroupy,
lidé dvoranou se trou,
šoupy, šoupy, šoupy.

U stropu se mísí šepty.
Rozlévá se limo?
Kdosi vystavuje lepty?
ptá se, kdo je mimo.

Vrzy vrz se trousí botky,
oko po očku se kochá...
Někdo pověsil sem fotky,
výjevy jak od van Gogha.

Kterýpak to šikulka
loni mačkal spoušť?
Ve sprše Vlk, Karkulka,...
No pánové,... (jen houšť)

Medvěd už se chápe slova,
také skleničky se jímá,
jeden to chce slyšet znova,
druhý zase klidně dřímá.

Až ho ale bodne Čmelka!
Nám rozhodně bodla.
Nechechtá se, ani nelká,
zpívá jako bůh či modla...
-zuz-

Informátor
Tisková zpráva o tom, co se také dělo na baru: Včera večer vzniklý Spolek pro renesanci Bachova díla ( tvořený dvěma pořadateli, dvěma brigádníky a třemi členy skupiny Jarret ) nacvičil a předvedl „Gambrinusfuku na - mol“ ( dle autorovy předlohy Tocata a fuga d - moll ) - konec zprávy.Vtip této akce byl v tom, že celé vystoupení bylo provedeno pomocí plnějších a prázdnějších lahví piva. Nebylo to moc dlouhé, jak někteří posluchači pronesli, ale určitě i tak s tím byla ukrutná práce ( hlavně s doladěním nástrojů - tedy lahví ). Ale nakonec se dalo konstatovat jedině: „Povedlo se!“
Včera na baru jsme všichni s velkým nadšením zjistili, že Inka nenosí kalhotky!
Eda, bývalý rEDAktor Vašeho oblíbeného plátku na devět, si dnes ráno u půlitru Bohemia Regent naplněného horoucí kávou smutně povzdechl, že mu schází brčko. Nato se jal vyprávět jeden ze svých nejlepších vtipů: „Orgáne, jak dlouho tady stojíte? Dvě hodiny. A jak dlouho tady ještě budete stát? Čtyři hodiny. Jé, takovýho orgána bych chtěl mít...“
V noci z pondělka na úterý skolily Soníka dva litry jablečného (no, teď přijde to dilema ...) džusu (džem, džentlmen, džungle,...)
Eda, při pokládání anketní otázky na náměstí (chabý dvojsmysl), vyžadoval od dotazovaných jejich iniciály slovy: Můžete mi dát indýcie?
Ke stánku přišel pan Jára z Rožňavy, který z kapsy vytáhl papírek, kde měl napsáno, co má koupit: „ ,Českomoravská hudební společnost‘ -pokud bude k výběru více titulů, vyber radši nějaké s tematikou lidových písní. (něco rychlejšího k tanci)“