Číslo 8

31.8. 2000

Medvěd včera upadl do zdánlivě heretického tranzu, když se jal vysvětlovat nám, omrzeným nepřízní nebes a zoufajícím si nad letním děštivým marastem, který festivalu zrovna dvakrát nepřidá, že počasí v Telči dosáhlo ve své zázračnosti vrcholu. „Lije, lije,“ bublal jako nepříčetný. „V celé republice provazy vody,“ pokračoval s šíleným leskem v očích, které hrůzostrašně stoupaly navrch hlavy. „Jak ale překročíte hranice naší oázy, konec!“ choromyslně ryčel. „Slunce! Slunce!“ dralo se ven z chlu-patého hrudníku, zatímco nohy a ruce už se komíhaly v extatickém tanci a naskýtal se pohled na ztřeštěně poska-kujícího tajtrlíka. Blábolil cosi o Božím divu, ostatní už nedů-věřivě pozdvihovali obočí, když srdceryvně zavyl: „Já tomu věřím! Já tomu věřím!“

Fleret roztančil zámek
Jsme na folkovém festivalu. To ano. Ovšem nějaká ta kapela, která dokáže uniknout také do jiných hudebních mezí, není nikdy na škodu - důkazem toho budiž folkrockový Fleret a jejich skvělý včerejší koncert na zámeckém nádvoří. Nejenom Flerety byl ale včera člověk v Telči živ. Tak třeba takový Czeltic. Začátek odpoledně-večerního programu v prostorách Kocouří scény byl na nich a poradili si skvěle. Podmanivá hudba z luhů a hájů země irské si k sobě přitáhla nejednoho kolemjdoucího, včetně těch, kteří přicestovali na poznávací zájezd až z Japonska a nestačili se chvílemi divit, cože tady ti „Irové“ vlastně dělají. Střídající kapely na Kocouří scéně, jimiž byli nejdříve Luňáčkové a následně Kaluže, už měly publikum v sále díky předchozímu vystoupení zajištěno, takže jenom udržovaly skvělou náladu a hudební kvalitu. Hlavní program zahájilo nezvané divadelní sdružení Déšť. Ochotnický spolek zatím vystupoval na festivalu každý den a tak včerejšek nemohl vynechat. Volný program nazvaný „Od lijáku ke slejváku a zase zpátky“ se ale ani včera nelíbil, tak dnes už možná nebude do programu zařazen. Snad... Z hudebních těles se nejdříve před diváky realizovalo „těleso“ kolem svérázné Natálie Velšmídové a její Nataliky. Vystoupení nechyběl náboj ani vitalita, dokonce i nějaký ten vtip si občas našel cestu, takže před Flerety byla atmosféra přichystána víc než dobře. Pak přišli oni. Řízný sound, tvrzený hezky od podlahy jednou basovkou a jednou elektrikou, dost zajímavě kontrastoval s renesanční duší zámeckého nádvoří. Kus Valašska, ztělesněný „ogary“ z Vizovic, však jednoznačně venkovní zámecké prostory ovládl, takže folkově ladění posluchači museli svým uším udělit vyjímku, aby se s našlapaným repertoárem kapely vyrovnali. Nejen oni však byli uvedeni do stavu hudební extáze, když se k Fleretům na pódiu přidala královna lidové písně Jarmilka Šuláková a svými songy dokázala nejednoho fanouška pozvednout a donutit k tanci. Závěr vystoupení byl rovněž strhující, když několikrát vytleskaný Fleret zahrál notoricky známou Knocking On Heaven´s Door jako rozlučku se skvělým publikem a skvělým festivalem. Luboš Rosí

Zaručená zpráva!!! Medvěd poslal své boty do Prahy do Naděje, byly mu však vráceny s tím, že neprošly hygienickou kontrolou

Jsme kapela o energii, říká Hrach o Fleretu
Zdeněk Hrachový, řečený Hrach, je něco jako mozek, tělo, duše a co já vím, co ještě kapely Fleret. A jako takový správný mozek, tělo, duše a co já vím, co ještě se nezdráhal a velice ochotně poskytl našemu-vašemu milému Zpravodaji krátký rozhovor. Zdeňku, už je to pěkných pár let od posledního festivalu v Telči, kterého jste se zúčastnili, je to tak? Je to pravda. Letos to už je aspoň osm let od našeho posledního koncertu tady. Proto jsme se taky letos tolik těšili! Nebyl z vaší strany před včerejším vystoupením trošku strach, že folkové publikum nepřijme váš řízný hudební styl? Strach určitě ne, spíš jsme byli zvědaví, jak se s náma vyrovnají ortodoxní folkaři. Věřili jsme, že nás přijmou, stejně jako nás dřív přijali lidé, co na koncert přišli kvůli Jarmilce Šulákové a považovali nás za nějakou cimbálovku. Pro ně to sice taky musel být ze začátku trošku šok, ale vyrovnali se s tím, a mnozí z nich se pak stali našimi fanoušky. Takže panuje v kapele spokojenost se včerejším vystoupením? Určitě! Lidi byli vážně skvělí, perfektně se odvázali a to dalo samozřejmě možnost i nám na pódiu vložit do toho všechno. Jsme kapela o energii a právě takové koncerty nám sedí. Na závěr snad ještě jedna klasická otázka: Co je kolem vás nového? My jsme teď dotočili desku starých valašských koled. Jmenuje se Tož šťastné a veselé a vyjde v listopadu. Je vlastně výsledkem zájmu lidí, kteří po nás vždy před Vánocemi chtěli nějakou nahrávku toho, co jim na prosincových koncertech hrajeme. Tak jsme to nahráli... Luboš Rosí

Zaručená zpráva!!! Medvěd si ráno pospal o dvě hodinky déle, což ho stálo pět stovek.

Co bude?
Václav Koubek
Tradiční nocturno Václava Koubka nebude chybět ani letos. Václav Koubek, harmonikář, zpěvák, herec, písničkář, spisovatel a bůhví co všechno ještě, se narodil 2.března 1955 v Brně. Vystudoval Vysokou školu srojní v Liberci, absolvoval také Lidovou konzevatoř. Jeho diskografie čítá pět titulů, zatím poslední album - Lítám - vyšlo v roce 1999. Spolupracoval na něm s klukama z ČeskoMoravské Hudební Společnosti, Martin Rychta kromě toho, že zastal bicí a klávesové nástroje, složil polovinu melodií. Loňské vystoupení Vaška Koubka si rád přehrávám v paměti . Našlapaná liduška radostí mávala okapy, a do rytmu pohupovala okny. Několik diváků marně se snažících zavěsit nějakou tu židli pod strop odešlo s rozbitou hlavou a nepořízenou. Loňské šrámy však zarostly, pročež bychom si to mohli zopakovat. -tuř-
Vernisáž
Zítra ve čtyři hodiny odpoledne proběhne vernisáž výstavy fotografií z loňského ročníku festivalu Prázdniny v Telči.Ve čtyři hodiny mají, shodou okolností, všichni pořadatelé poradu. Co s tím? Budeme mít kulturní poradu a nebudeme tam nikoho prudit. -tuř-
Oznámení: Mědvěd již navštívil výstavu fuchsií. Vlastními slovy popsal, že se z toho málem ...

Dobří havrani se vracejí
Po roce se k nám opět vrátila skupina Asonance. V Telči vystupovali poprvé v roce 1998, kdy vyvíjeli největší koncertní aktivitu. Na jejich kontě přibylo letos nové cédéčko jménem Alison Gross. Brněnský křest se odehrál 23.5. v 19:30 pod střechou Dělnického domu, za kmotra přišel Jiří moravský Brabec. Asonance není profesionální kapelou, mezi jejími členy najdete biologa, stavebního inženýra, mate- matika, lékaře i učitele. Relativně vysoký počet členů skupiny je z velké části vynucen širokým záběrem repertoáru, tedy předsevzetím skupiny podchytit hudbu britských ostrovů v celé její šíří. Jde jim tedy nejen o irské a skotské „dupárny“, ale i o britskou vokální tvorbu, sólovou i vícehlasou, a vůbec o něco, co se dá souhrnně označit pojmem „písně a skladby anglosaské lidové tradice“. No a patří sem taky část americké lidové tvorby, té, která má souvislost s přistěhovalci z britských ostrovů. Samozřejmě lze argumentovat tím, že by bylo tedy dobře mít lidi, kteří zvládnou víc nástrojů a navíc hezky zpívají, ale zkuste najít někoho, kdo umí na dudy, píšťalu, kytaru, bouzouki a ještě zpívá. Takový člověk je v Čechách jeden a jmenuje se Jan Laštovička. V Asonanci se jeden až dva chybějící členové ještě dají zamaskovat volbou trochu jiného repertoáru, nebo nějakým přeskupením hráčů, naštěstí totiž někteří naší členové ovládají více nástrojů. Loni v Telči byli dokonce schopni vystoupit i bez čerstvě maminky Haničky, byť s relativně krátkým, hodinovým programem, zaměřeným více na instrumentálky. A závěr, než se konečně střetneme na živo, posezení nad „rodinným albem“: „Už si nepamatuju, jak jsme se dostali k velikonočnímu vystoupení na Křivoklátě, ale co si jistě pamatuju, že tam byla hrozná zima. Což je ostatně patrné i z odění, například Honzův kulich na první fotce je výmluvný. Souhlasím s názorem, že naaranžování panáci nejsou zajisté to nejlepší, co člověka může potkat. Těšíme se na chronické vytleskávače! -zuz-, kráceno -tuř-

Informátor
Včera se děly věci Mám naspáno něco kolem čtyř hodin, ale jsem rád, že jsem u toho včera byl. Včera jsme totiž na intru otevřeli BAR. Je to pro nás pořadatele velký okamžik, protože bez něj bychom to tu asi nevydrželi. No, a jak to tak bývá, byla to pořádná oslava. Začali jsme se scházet vlastně už dneska. Sedli jsme si kolem jednoho stolu a začali jsme hledat nedostatky. Ale po půl hodině kritizování jsme usoudili, že každá instituce má ze začátku nějaký ten problém. Kolem jedné byl už bar v plném proudu. Luděk se trošičku rozjel a nenechával se se svým materiálem o samotě. I já jsem byl cílem jeho pozdravů ze Starého Plzence. Mates s hrstkou věrných zaútočil na bublavý sekt. Eda nervózně pobíhal kolem a organizoval výpravu do pekárny (jako vždy), což se mu nakonec asi po půl hodině podařilo. S vidinou zmírnění hladu jsme se vydali na cestu. Pochodovali jsme městem vedeni Edou netuše že nás vede záměrně oklikou. Ze začátku jsme nevěděli, proč nás vede polní cestou skrz kaluže a bláto, ale těsně před cílem jsme uviděli další skupinku vedenou Kafčákem, který zákeřně použil služební auto. Vidím zde jasně průhlednou korupci! Edo, Edo! I přes to, že jsme dorazili se zpožděním, stačili jsme ukořistit dost pečiva pro všechny. Eda chtěl asi získat více naší důvěry a domluvil u pekaře exkurzi. Částečně nás přešla zlost a po pětiminutové, mimochodem velice zajímavé, prohlídce pekárny jsme se s kořistí vydali k našim strádajícím spolupořadatelům. Když jsme dorazili, obsazení baru již překračovalo jeho kapacitu. Nálada již silně stoupla a dokonce už byl přítomen i Medvěd. Šampáňo teklo proudem. Luděk (viz výše) už nebyl schopen konverzace, Medvěd byl taky v náladě a obveseloval skupinku kolem Natálky. Muziku obstarával Muzička a spol. od Natálky. Medvědovi se hudba asi líbila, což jsem usoudil z tanečního projevu na stole a židlích. Zde poprvé se Medvěd objevil bez bot. Kamil se snažil podlízat a koupil Medvědovi ferneta, kterýžto ho vzápětí obvinil z pokusu o vraždu. S pokročilou hodinou se začaly zpívat „národní“ písně a řekl bych, že to byl ten správný bar. Mezi tím vším halekáním procházel Medvěd se slovy: kdo mi ukrad´ boty. Nakonec to vzdal a šel spát - podle svědků směrem na náměstí. Touto cestou bych chtěl požádat všechny spoluobčany, kteří viděli kdekoliv jakékoliv boty, aby nám je donesli na informace. Kolem čtvrté ráno nás byla už jenom hrstka, ale muzikanty jsme ještě nepustili. Ti nás ale vzápětí stejně opustili. Po chvíli mě opustili všichni ostatní, takže jsem zůstal docela opuštěný. Stačil jsem ještě ukořistit od Muzičky basu, abych měl co dělat, protože mě čekala nejhorší šichta - hlídání intru až do osmi ráno. Inu, tak to všechno bylo. Napsal bych vám toho víc, ale cenzura je svině. - Páši -

BRIGÁDY!BRIGÁDY!BRIGÁDY! Každý ráno v osm sraz před štábem! Pojďte si vysloužit lístek na koncert!

Saké - nejhorší jed a nejlepší lék.