 |
Co
bylo?
Ptáte se, co se včera dělo? Kromě toho, že investoři na Wall Street
zpanikařili a Evropská komise pokárala členské státy za nedostatek
informací o tom, jak nakládají s poly-chlorovanými bifenyly (představitelé
vedení Prázdnin v Telči k tomu odmítli zaujmout stanovisko), se v Telči
uskutečnila osmnáctá premiéra skvělé megašou rodinného velkopodniku PvT.
Vy kdož jste to nestihli, nedoufejte, ehm, nezoufejte! Čeká nás ještě 12
dílů! Přišli jste ale o poněkud vlhké posezení na zámeckém nádvoří, kde za
tichého pomlaskávání pozvaných i nepozvaných hostů a bubnování deště
vyhrávala renesanční drobotina s flétničkama, beatlesáci převlečení do
fraků a šatů pod názvem Jihočeská komorní filharmornie a the last but not
the least Michal Hromek Consort. Oficiální zahájení začalo totiž na zámku
za účasti sponzorů a sponzorských darů a samozřejmě velkého šéfa Medvěda
(toho času s knírem a bez vousů). Původní plán o zaplněném nádvoři se
stoly, které se prohýbají pod nejrůznějšími pochutinami, ustoupil do
podloubí stejně jako většina návštěvníků. K jejich dobru budiž připsáno,
že neholdovali pouze dobrému pití a lahodným mokům, neboť ti, co měli
deštníky, neváhali a vzdor nepřízni počasí zaujali strategické pozisvolala
Bílá paní své družičky (taktéž v dobových kostýmech), které se doposud
staraly o hrdla a žaludky hostů, a za mohutného plivání ohně všeumělem
Matějem rozdávala bílou kaši s Grankem. Déšť poznamenal i další akci. Na
zimáku bylo vody po kotníky, jelikož , jak nám Medvěd vysvětlil, stadiony
se staví tak, aby se v nich držela voda, a tak se spolu s Beatles revival
do šedesátých let ponořila sokolovna a desítky křepčících hipíků. Stylový
a časový skok do let osmdesátých přinesla Hanička písnička & Miro
Žbiro band. Zpívalo se česky, protože Miro se nedostavil, zato se
rozdováděné obecenstvo dočkalo i Ilony Czákové a italského lamače srdcí
Droopiho, jenž tvořil s Hankou dokonalý pár. Když skončil koncert, už
nepršelo, a tak jsme se rozešli ... Soňa a Veronika
Bez
chleba, polovice oběda. Chleba se nedospíš.
 |
Pára opět v
Telči
Po roce se k nám zase vrátila parní mašinka a i přes to, že už má
svá léta za sebou, přijela do Telče, aby připomněla staré zlaté časy. Dnes
dopoledne jsem se šel podívat na nádraží, abych viděl aspoň dnešní
příjezd, protože to byla letošní první jízda vůbec a přijely přímé vozy z
Brna a byla to veliká sláva a ... a ... a nádhera. Parní vláček byl slyšet
dobrých pět minut před příjezdem. Naleštěná mašinka i vagónky přijely na
minutu přesně (což na dnešní zpoždění vlaků je úctyhodný výkon) (i když
musíme Dráhy omluvit, protože ptřebují čas na to, aby se daly dohromady -
pozn. autora). Po příjezdu se kolem mašinky utvořil hlouček udivených dětí
a o trošku méně udivených rodičů. Ti nejstarší z povzdálí se slzami v
očích vzpomínali na svá dětská léta. Pan starosta s dcerkou si mašinku
prohlédli a svezli se až do depa. Moc se jim to líbilo, i když z výrazu
malé slečny starostové se těžko dalo odvodit stanovisko. Po odstavení
mašinky jsem prohodil pár slov s jedním z mechaniků. Prý to jezdí výborně,
ale práce je na tom pořád dost. Mechaniků je asi pět a podle toho, co jsem
viděl mají práce opravdu hodně. Odměnou jim jsou jen nadšené tváře
cestujících a dnešní guláš k obědu. Během Prázdnin v Telči pojede mašinka
každou sobotu a neděli do Kostelce a do Slavonic. Jízdní řády jsou
vyvěšeny skoro všude a dokonce i na našich informacích. Cena jízdenky je
podle mého názoru slušná a rád investuji do tak nádherného zážitku. Kdo by
chtěl nějaké další informace o těchto jízdách a o vlacích vůbec, rád mu je
poskytnu. - Páši -
Co bude?
Jiří Juránek řečený
Fox
Na to
se rýmuje třeba koks. Hustý černý vlas v oku zapálený ďas něco za lubem
(nota za zubem?) lesk na sklovině sklínka zatím v polovině,... Co to máš
na té tkaničce, na krku na té tkaničce?*) Je to nástroj strunný, copak asi
umí? Uuuuumíííííííí! Fanynky se tetelí, co nám dneska nadělí? Bože, to je
nadělení! Je to zkrátka jasná věc, Foxík to je krasavec!
*) Ano,
právnickým žargonem bychom tento čin mohli interpretovat coby nehoráznou
loupež. Drobná čórka má však vždycky svůj důvod... A nyní, prosím, podržme
minutu ticha za skupinu od jejíhož rozpadu nás dělí právě rok. Nesla
příznačný název Minuta ticha a s Jurdou si tak nějak nepadli do noty. Fox
přišel na to, že si jednoduše vystačí sám. Skládá o lásce vlastní
písničky. Jak sám říká, za námět bere s oblibou ty nejobyčejnější věci a
má rád „dobrý lidi“. Letos došlo křtu jeho prví CD Tak mi ještě něco
řekni, které s radostí spláchl Slávek Janoušek. -zuz-
 |
Jen tak
tak
Z Jindřichova Hradce pochází hudební skupina Jen tak tak.
Působí při gymnáziu Vítězslava Nováka, a to už nějakých deset let. Vše
začalo na přelomu osmdesátých a devadesátých let tohoto století, kdy se
jako kolegové na již zmíněnené škole setkali Pavel Jarčevský s Mildou
Vokáčem. Nejdřív si hráli jen tak pro sebe s přáteli, postupem času hráli
pravidelněji, kapela získala stálejší obsazení, objevili se první vlastní
skladby ... Když se v roce 1991 přihlásili na Portu, potřebovali vymyslet
jméno. Protože si hráli JEN TAK, měli docela jasno. Bohužel však skupina
tohoto názvu již působila kdes na severu Čech, museli si vymyslet něco
jiného. Vše vyřešila tehdejší zpěvačka Vendulka Čížková, která prý měla
prohlásit: „No, pánové, ono s váma už je to jen tak tak.“ V tomto uskupení
se již vystřídala nějaká ta řádka muzikantů, proto vám představím její
aktuální sestavu - Martina Plucarová: zpěv, flétny, rytmika; Petr Pokovba:
kytara, sólová kytara; Bohdana Bartůňková: zpěv, rytmika; Štěpán Chytka:
housle, viola, klávesy; Pavel Jarčevský: kytara, zpěv, zvukové efekty;
Milda Vokáč: kontrabas, kytara, foukací harmonika, zpěv. Jen tak tak mají
za sebou 2 CD - Periferie, a aktuální Obrysy lásek. Soudě podle jejich Web
stránek (http://server.gvt.esnet.cz/jtt/jtt.htm) si můžete jejich nahrávky
zakoupit i na koncertě. podle internetu -tuř-
Jinak stejná a stejně
jiná Telč
Dlouho jsem křížem krážem chodil po městě a hledal „staré“
obličeje. Sem tam jsem i nějaké našel a já si zase mohl na chvilku
namlouvat, že „starý dobrý časy“ byly jiný - snad dokonce i lepší. Teď je
cesta na starobylé a krásné nádvoří zámku lemována „stánky lidí nového
tisíciletí“, kteří klidně na nejmíň třista let starém náměstí prodávají
věci co jsou nejvíš na tři měsíce. V úzkém průchodu mezi stánky se
tlačenicí jen velmi zvolna prodírám k zámku a už zase vzpomínám na první
prodavače koláčů co s dvoukolákem zastavily na prázdným náměstí u kašny a
na zkřehlý lidi, co se v podloubí celou noc schovávali před deštěm -
nevěřícně vylízají ze spacáků a dek, jdou si sednout na kašnu kde v noci
hráli písničky a posnídat. Taky na ohně pod hrází Roštejna a hraní do rána
..... Skoro jsem u zámku a pomalu se sešeřilo, začíná hrát muzika a mezi
kapkami deště se mi pomalu vkrádá do duše, až na dno a tam rozpouští stíny
co tam zanechaly plachty stánků a plastikový samopaly. Opřenej o starej
žulovej sloup poslouchám, vidím stejný a přece jiný muzikanty, podobnou,
ale i jinou hudbu. Je mi dobře, ale i smutno. Ani já nejsem úplně stejnej,
ale bohužel ani úplně jinej. Přesto jsem rád, že jsem tím špalírem prošel
až sem, tady přece jen zůstalo to merito dobré muziky a snad i Telče (?) .
Určitě vždyť rozzářený oči holek a kluků co poslouchají muziku jsou stejný
a přece trochu jiný..... Burda
Um, ca, ca
Zatímco na intru v časných ranních hodinách tahal a vytrhoval
nocležníky ze spánku trhaný štěkot a táhlé vytí psů kombinované zoufalým
nářkem kojenců, skutečnou noční můrou se nakonec zdálo být jitro přímo na
náměstí. Pod rouškou svítání se zde v neuvěřitelně rychlém sledu odehrálo
hrůzostrašné představení. Bylo lze tu spatřit nebezpečně ostré bojůvky o
místo na trhu mezi obchodníky s oděvy a obuví z dálného východu. Jak uvedl
náš nejmenovaný zdroj, půtkaři se při svých šarvátkách zaujatě oddávali
nesčíslným formám bojových technik včetně tai-chi, karate, tae-kwon-do,
nebo jiu-jitsu (za správnost přepisu v žádném případě neručíme) a jejich
dlouholetý trénink v těchto disciplínách se projevoval zejména v mistrném
sebeovládání a zadržování bolestného skučení. Pak už ale vystoupalo slunce
nad štíty domů a mírně pozvedlo obočí nad množstvím zúčastněných
jarmarečních rozkoší. Ovzduší začaly nenuceně okupovat tóny písní typu
Moravěnko milá doprovázené fortelnou hrou na dechové nástroje a spokojení
kupčíci už se nestačili otáčet. -zuz-
Fakt dobrej oběd nám udělali v Restauraci U Zachariáše na Náměstí.
Ze zahrádky hezkej výhled, a ty porce
... |
