|
Netradiční klasika Jihočeská komorní filharmonie
nádvoří zámku dnes večer zalije. Kapku skrovný dav čítá šestatřicet hlav -
zeptejte se arkády, co je na tom parády! Těšíme se o to víc, že nepřijeli
z Boubína, ni z Prachatic (ale, kdo ví ..?), výkvět tento světem razí
jméno Českých Budějovic. Tahle parta totiž válí přes evropské festivaly
(od Pražského jara, Bratislavských hudobných slavností, přes Polsko,
Německo, Belgii, či Španělsko, Švýcarsko, Francii, do Rakouska fárá *). Co
nás vábí ještě více, hudebnická motivace: mozartovskou elitu na orchestru
vytvořit, tóny od baroka po současnost pokořit... Ptáš se, proč sis lístek
koupil (či nekoupil a prohloupil) a na koncert vlítl´s (resp. nevlítl´s)?
Nebude to nejspíš proto, že tě zaujalo možné zpracování songů populární
čtyřčlenné britské skupiny, která se ocitla na vrcholu své kariéry v
šedesátých letech a dostala své fanoušky a fanynky ohromující jednoduchou
lyrikou a zvukem, v klasické podobě? Jak jen se to povede? Zvědavost drnká
na nervy a sólisté (Prof. Vladislav Brunner - flétnista a dirigent,
Vlastimil Ochman - housle, Marie Šindelářová - též housle a Jiří Šlechta -
violoncello) a spolu s nimi celý zbytek tělesa soustředěně ladí své větší
i menší nástroje (po únavné cestě víceméně ne zrovna dvakrát naložené).
Lístky s programem se již snáší ovzduším a netrpěliví příznivci po nich s
dětinským zaujetím vášnivě chňapají jako po sněhových vločkách. Juchůů!
Taky mám jeden! Peter Breiner, Concerto grosso 1-4 na motivy písní...
-zuz- * něm. fahren
|
Jak se cítíte? Začíná festival Prázdniny v
Telči. Zeptala jsem se náhodně nalezených lidí na náměstí, jak se se
začátkem Prázdnin cítí. Paní trafikantka: Já jsem proti tomu, protože to
je čtrnáct dní, kdy my tady nemáme šanci se vyspat. My totiž bydlíme tady
nahoře. Jako já nejsem proti kultuře, alé... Kultura v takovej míře aby se
tady pak celou noc řádilo až do rána ... To tam mi nevadí vůbec. Mě vadí
spíš tady to potom, jak se to tady pak válí a my uklízíme poránu zablitý
chodníky, máme tady nasráno vod lidí, když to tak řeknu lidově,á ...,
takže se nemůžete divit, že jsem pro. Proti jako. Paní na věži: Né! Nic
vám neřeknu! Já vám tady můžu dát nějaký letáčky, informace,... Ne!
Vietnamská obchodnice: Sve-tr? Účinkující děti: He, he, my tam hrajeme,
hi, hi. Dneska večer. Je to festival, starý hudby, že jo? My si myslíme,
že je to zajímavý, že je to chytrý,...prostě, že ty lidi, že je to hezký,
že hrajou. My se těšíme asi do Rakouska jak pojedem,..., jó, jako tady na
festivalu? Že tady bude hrát nějaká filharmonie..., a že budou hrát,
ee..., vod Beatles. Nó, to by mohlo bejt... Nó, určitě. Uvidíme. A těšíme
se taky na nás. Hé, hehehe, hé! Hehe. Né, my už,..., třeba, některý hrajou
už třeba od první třídy... Mě je jedenáct. Mě dvanáct. Čtrnáct. Řezbář v
podloubí: Jako znamená to pro mě, že je tady víc stánků,..., jako projde
tady víc lidí, ..., á..., tržba je menší. Helejte, tak to prostě je. Já už
jsem tady byl třikrát, takže to pude jako porovnávat... Vždycky od konce
května do října. Je to tady hezký. Kdyby se mi to tady nelíbilo, tak tu
nejsem... Pan šéf: Ptej se, panenko. No, my se cítíme dobře! Bude tady
hezkejch holek, spousta mladejch lidí, bude sranda... No tak hele, já
abysem se přiznal, můžeš se zeptat Medvěda, já jsem byl jeden z těch,
který se v tom jako tady vlastně pohybovali před těmi sedmnácti lety. To
jsme ještě nebyli Telčáci, byli jsme tady na dovolený... A takže jsme si
tenkrát jako prostě už tak ňák tady povídali, tady se tancovalo a byla ta
atmosféra byla trošku taková jiná. Protože vono tenkrát byla spousta věcí
zakázanejch a ty lidi, když se tady sešli, tak měli takovou ňákou jako
větší radost. A víc se snažili, si myslim, já, víc se zapojit do toho
všeho. Dneska, dneska třeba už těžko asi seženeš,víš, mezi těma děckama,
že by šly něco dělat, nebo tak... Už je to takový trošku, holt už maj ty
peníze... A už nějak jinak se to cejtí, jinak se to všecko vidí. Ale je to
dobrý prostě, no. Aby bylo hezký počasí, aby se lidi bavili,viď, aby nebyl
jako nepořádek. To už je taková ta druhá stránka, že hodně lidí s sebou
vždycky nese i nějaký takový nesrovnalosti. Helé, proč by mě to mělo
otravovat! Je to sranda, nó. To se leccos vidí. Vono je to taky hezký,
jako jó. Takže někdy třeba člověk nadává, protože vono, když už je jedna
hodina v noci a chceš spát a nemůžeš, jó... Takhle, když je to dva tři
dny, tak to nevadí, když je to čtrnáct dní, tak to je někdy víc než
dost,... No, ale zase... Pak máme třistapadesát dní klid, viď, tak vo co
de? Rozumíš, že se to jako vytváří takhle s tim, tak jako,... Člověk si za
ta léta na to zvyknul a je spousta známejch tady jako viď mezi těma
děckama, který sem vopravdu už jezdí moře let a už maj svoje děti,...
Takže takhle, panenko. -zuz-
|
The Beatles Dnešní večír uhání ve znamení
skupiny Beatles. Hodně z nás možná pamatuje ty doby, kdy se svět dělil na
dvě části. Nejen jasná čára mezikomunisty a kapitalsty, ale i jasný rozkol
všech věkových skupin mezi dvě hudební skupiny - na jedné straně stáli
Rolling Stones, druhý tábor pak tvořili fanoušci liverpoolských brouků.
Dnes večer mohou dívky zavzpomínat na ten nekonečný boj, dostat se alespoň
na pár vteřin do blízkosti Johna, Paula, George či Ringa. Můžou si
společně zaječet,až rozvalí své Let it be nebo třeba Hard day´s night.
Beatles hezky ukazují, že to jde.Svoji slávu si vydobyli z podlahy,
protože byli asi dost šikovný. George Harrison například často odpovídal
na otázky amerických kytaristů „hele, a jak děláš ten úžasnej zvuk“. Jemu
samotnýmu šak jeho kytara Gretsch a zesilovač Vox dost pili krev. Přál si
taky nějakej ten hezkej Fender Stratocaster, kytaru, která udělala
rock´n´roll. V Anglii však tenkrát nebyly k mání. Svůj první Starocaster
dostal až později, jako dárek od Erica Claptona ... Co je to Mersey Sound,
jehož hlavními protagonisty jsou právě The Beatles, nám dnes večer
prozradí revival jménem The Teplo. Skupina pocházející z Kladna se v
šedesátých letech zastavuje nejen u brouků, hrají i písničky od Rolling
Stones, Chucka Berryho, The Who, Doors, Clash, Sex Pistols, The Kinks,
Shadows, Ramones, Count Bishops a dalších. Beatles mají však nejraději.
Dnes večer asi nebudou mít šedesát tisíc tančících posluchačů tak jako na
Silvestra ´99, kdy hráli na Staroměstském náměstí, avšak o to víc budeme
křičet. Ale jestli nechcete křepčit, můžete se přesunout na zámek, protože
i tam dnes hrajeme v rytmu Beatles - Jihočeská komorní filharmonie
přichází se svou klasičtější verzí, pod vedením německého dirigenta
Vladislava Brunnera. -tuř-
|
The
Teplo na Silvestra na Staromáku
|
Michal Hromek Dnes večer vystoupí na zámku
okouzlující kytarista Michal Hromek. Na svém kontě má zatím pět autorských
alb. Kromě původní skladatelské tvorby, v níž lze najít např. prvky
renesanční loutnové hudby, ale i folku, jazzu, se zabývá adaptacemi témat
tradiční hudby Británie, Irska a také Moravy a Čech. Absolvent pardubické
konzervatoře obdržel za album „Keltská kytara“ v Kanadě zlatou desku.
Michal Hromek však do Telče nedorazí jen tak sám. Přijede celý Michal
Hromek Consort, uskupení původně studiové, které vychází z cédéček
„Keltská kytara“, „U Lva a jednorožce“, „Folk-Baroque...“, „The Wild
Mountain Thyme“ a „Five Bells“. Sestava kapely je následující: Michal
Hromek - kytara, Jakub Klár - flétna, Daniel Mikolášek - bicí, vibrafon a
René Vácha - viola, housle. No, tak se pojďte vyřádit. Na zimáku, kde se
můžete vylepšit chladivým pivem, Vám zahrají neuvěřitelní lidé. Napadlo
Vás někdy, že po všech těch revivalech Beatles, Nirvana, či Led Zeppelin
by se hodilo pomyslet také trošku na naše a vychodněsousedící luhy a háje?
Přijďte si zatančit na hudbu Hany Zagorové a Miroslava Žbirky. Dokonce by
mělo padnout i nějaké to teplé slovenské slovo ... opsal a spatlal
-tuř-
|
Na svatého
Pantole, s kolombáčem na pole
Co
takhle dobrou kávičku ? Stejně jako vloni se nám velmi osvědčila kavárna
Antoniana na náměstí Zachariáše z Hradce. Přijemné posezení, a hlavně to
kafe maj fakt vynikající ...
Na úvodní válečné poradě
pořadatelského mančaftu se Med.Sc. zase, jako obyčejně, rozhovořil o dnech
dávno minulých a samosebou i těch celkem neodkladně nad-cházejících.
Popsal dramatický průběh akce, létaly myšlenky, úlohy, nadšené ruce,
jména, míče, funkce, záviděníhodné role, nápady, jablka a psi. Oznámení
stíhalo oznámení, ryčící dav se dovídal kdo bude dále a dále přijíždět.
Festival se nám odehrál před očima jako celý život. Pak došel nelítostný
rozparáděný M. na nekonečné okamžiky nepokryté prudy a nezapomenutelné
předčasné odjezdy se slzami v očích. Úšklebek zlomyslného úsměvu mu dozrál
pod knírem a dodal: „Slzy štěstí, slzy dojetí...“ Eda však vznesl svou
neopo-minutelnou doplňující otázku: „To je budeme dojit?“. PS:Právě
dočítáte první Zpravodaj vyrobený na živo v průběhu tohoto dne. Jsme zcela
vyčerpáni, ačkoliv výsledek naší práce rozhodně není vyčerpávající. Psát
Zpravodaj jen ve dvou lidech je opravdu síla (klidně použijeme tak silné
slovo!), Proto prosím využijte služeb naší internetové kavárny, kde můžete
napsat své vlastní články, recenze a dojmy. |