Teorie front před pánskými a dámskými záchody

Teorie front před pánskými a dámskými záchody:): Napřed jsem myslel, že to bude nějaká velká universitní legrace, ale ukázalo se, že Robert Matthews, spolupracující s Astonskou universitou v Británii, uchopil věc zcela seriózně, byť humorně. Matthewse zaujalo, že když čeká na svou lepší polovičku, než vykoná svou potřebu, je čas jako kdyby neúměrný délce fronty před dámskými toaletami. Ze statistik zjistil, že doba, kterou stráví dámy v kabince, je dvakrát delší, než to zabere pánům. Ale on čekal na svou polovičku vždy nepoměrně déle, pokud se před toaletou vytvořila fronta dam. Zahloubal se nad věcí v knihovně a mj. zjistil, že teorie front je hodně velká věda, do které silně zasahuje teorie pravděpodobnosti.

Po prostudování všech matematických formulí se mu vyjevilo, že i když jsou dámy v kabince jen dvakrát déle než muži, odbavování dámské fronty trvá 2-krát-2,32-krát déle, ve výsledku tedy pětkrát déle. Proč je to tak, nevím, a překvapuje mě to. Vyplývá to z matematického porovnání dvou front, kde v jedné někdo na jejím konci dělá něco dvakrát déle, než ve druhé, na počtu odbavovacích míst a na dalších okolnostech. Ony matematické vzorce jsou nelineární, plné mocnin a faktoriálů. Matthews říká, že pětinásobná doba čekání celkem odpovídá jeho (a jistě nejen jeho:) zkušenosti. Stačí změnit jakoukoli proměnnou a doba čekání se může ještě prodloužit - např. kdyby dámy měly k dispozici velmi velký počet kabin, razantně by stoupla doba čekání, prodloužená o hledání volné kabiny a další související zmatky.

Propočty fronty, která by byla společná oběma pohlavím, ukázaly, že její odbavování by bylo rychlejší, jen kdyby muži měli přednost, takže ani to není řešením (normálně by muži v takové frontě čekali o dost déle, než v ryze mužské, takže by se celkové časové ztráty ještě zvětšily). Pohrání si se vzorečky přivedlo Matthewse k optimálnímu řešení - počet kabin pro dámy by všude měl být dvakrát větší, než stačí pro odbavování pánů. Rychlost pohybu obou front by pak byla stejná (aspoň tady platí selská logika:) Tento závěr může být zajímavý např. pro pořádání hromadných akcí (fronty před toaletami na festivalech), ale i pro výstavbu veřejných prostor. V Británii jedna poslankyně zahájila kampaň za větší počet kabin na dámských toaletách. Určitě by ji měli podpořit i věčně čekající, dávno odbavení pánové:)
Zdroj: New Scientist a BAJT

Firemní honba na zdatné inženýry aj. pracovníky se prodražuje: Tak, jak se neustále rozvíjejí informační a jiné technologie, zvyšuje se počet volných míst, na jejichž obsazení volní odborníci neexistují. O prebendách, jaké se nabízejí potenciálním zájemcům o zaměstnání ve firmách, News on 'Net už víckrát informovaly. Nejužším profilem jsou velmi zdatní programátoři a systémoví inženýři. Ale i mimo oblast informačních technologií sháňka rychle roste (biologie, fyzika atp.). Samozřejmostí firemních nabídek už jsou akciové podíly či skvělá auta. A objevují se stále nové způsoby lákání nadaných lidí i vytváření přehledů o stávajících i nastupujících klenotů pro jejich zasazení do firem.

Např. firma AirPrime nabízí na Inetu dva lístky na koncert Stinga zdarma každému inženýrovi, který vyplní její dotazník (musí mít hlavu a patu, takže to jen tak nezkoušejte:) Firma ArsDigita nabízí svým zaměstnancům prebendy, pokud se jim podaří sehnat pro firmu své přátele, o nichž vědí, že umějí. Kdo sežene deset lidí, dostane Ferrari, kdo pět, má Mercedes, za jednoho si připíše $2,000. Po této nabídce prý ve firmě vypuklo e-mailové šílenství - všichni psali svým starým i novým známým:) Firma Interwoven nabídla potenciálním novicům $1,200 měsíčně na postupnou úhradu zakoupení (nebo leasingu) BMW Z3. Alternativou bylo přilepšování o $700 měsíčně po dobu dvou let. Větší počet nových zaměstnanců zvolil druhou možnost.

K tomu všemu je nutno dodat, že nezaměstnanost v USA je 4%. Jsou teritoria, kde nedosahuje ani 2%, někde může být o něco vyšší než 5%. Ale poptávka po inženýrech je mnohem vyšší, než jejich podíl mezi nezaměstnanými. Je otázkou, zda dnes ještě vůbec nějaký nezaměstnaný programátor existuje. Před cca čtyřmi lety firmy vyhazovaly starší programátory, kteří jeli celý život třeba v Cobolu. Myslím, že dnes se uplatní i oni, zvláště ve vědeckých oblastech (a taky pro ně není problém se pár dalších jazyků doučit). Nicméně programátoři pro pokrytí firemních potřeb nejsou a jen tak nebudou. Potřeby rostou a diverzifikují se rychleji, než mohou ustíhat univerzity. Odtud rovněž neustálý tlak firem na zvyšování počtu amerických víz H-1B pro zahraniční zaměstnance. Když srovnám nabídky programátorům v ČR a v USA (včetně výše mezd), nemůžu se neubránit úsměvu...ale doma je holt doma, že? On i ten Švanda Dudák se ze světa vrátil značně pošramocenej:)
Zdroj: Wired a BAJT

t
Proč upgrady na novější verze Windows krachují?: Redaktor webzinu Salon přijal nabídku MS, aby ozkoušel finální verzi WME (na trhu se objeví snad v září). Na PC měl W95. Zasunul cédéčko a spustil upgrade. Za nějakou dobu se objevila modrá obrazovka s chybovým hlášením...a konec. Přeformátoval disk a spustil zgruntu novou instalaci. Ta se povedla. Pak musel znova nainstalovat všechny aplikace, které na disku měl (a data ze zálohy). Redaktor se nad tím nijak neročiluje, protože to bere jako win-factum. Podle něj dělá MS jednu velkou chybu při vývojích nových verzí. Interním imperativem MS je zpětná kompatibilita. Tak si na Windows můžete pouštět software 20 let starý (dosovský) a skoro všechno, co kdy kdo napsal pro všechny předchozí verze Windows.

Ve Windows tak běží software, který využívá paměť na základě rozdílných specifikací. 16-bitové programy operují s bloky zdéli 64 KB (dvě "paměťové hromady", které všechen software sdílí). MS začlenil do W95 dvě "hromady" po 2 MB pro běh 32-bitového softwaru. Ale přesto ve W95 zachoval i starý způsob sdílení paměti. A tak i když máte v PC paměť jako slon, Windows klidně ohlásí, že už nejsou paměťové zdroje pro běh programu:)

Programy Windows souběžně pracují se stejnými DLL, z čehož může vzcházet řada krachů. Tvůrci a vývojáři Unixu, Linuxu a Macu přistupují k využívání zdrojů při běhu programů zcela jinak. Tam se software bere jako jednotka, která se sama - odděleně od jiných běžících programů - projde neohroženě pamětí, učiní, co učinit má, a zmizí, má-li zmizet. V Linuxu se o tom snadno přesvědčíte pohledem na procenta podílu paměti, jakou ten který software sdílí sám za sebe (když je spuštěných programů příliš a paměti málo, i Linux samozřejmě swapuje na disk).

Nově instalovaný program ve Windows může provést cílené změny v operačním systému (odtud možné krachy upgradů). Něco takového je u Unixu/Linuxu aj. systémů nemyslitelné. Proto je jejich upgrade snadný. Zpětná kompatibilita se ctí tak dva kroky dozadu. To neznamená, že po upgradu padne úplně všechen nainstalovaný software, ale že vývoj aplikačního softwaru sleduje vývoj operačního systému a že se do něj integrují jeho nové možnosti. Uživatel musí pochopitelně sledovat, zda si upgrade systému nevyžádá i upgrade už příliš staré verze nějakého programu. Nejlepší je průběžně upgradovat všechno (většina je na Inetu a za hubičku, takže žádný problém s distribucí). Výsledkem tohoto přístupu je robustnost celého systému a bezpečnost běhu softwaru.

Redaktor Salonu shledává přespřílišnou zahleděnost MS do enormní zpětné kompatibility Windows a odčerpávání značných vývojářských zdrojů do tvorby GUI jako koncepční nedostatek, který "replikuje" potenciální nestabilitu Windows i do nových verzí. Nakonec hodnotí přínos WME pro uživatele, který by upgradoval z W98. Neshledává žádný podstatný. GUI Windows považuje za zcela nejlepší mezi všemi, a líbí se mu, že si v jakýchkoli Windows může pustit své staré dosovské prográmky. Jenže... stojí to opravdu za to? MS zřejmě ano. Mimochodem, pokud se chystáte upgradovat na WME, dobrá zpráva pro vás - MS srazil plánovanou cenu o 33% z $89 na $59 (geekové rovněž srážejí cenu Linuxu - z $0 na $0...heč:)
Zdroj: Salon a BAJT
Vývojáři odpovědní za to, co uživatelé činí s jejich softwarem?: V USA se dějou věci. Táž soudkyně, která zakázala činnost Napsteru (kterýžto zákaz oddálil odvolací soud), teď šlápla do něčeho, co se líbit nebude. Soudkyně Marilyn Patelová ve svém zdůvodnění zákazu činnosti Napsteru mj. uvádí, že jeho programátoři stvořili monstrum, které slouží uživatelům Inetu přímo (tedy cíleně) k masovému porušování copyrightu. M. Patelová tedy spatřuje zločin v tom, co vyvinul 17-letý Shawn Fanning, nikoli jen v samotném porušování copyrightu uživateli jeho softwaru. Postrašený je vývojář obdobné sítě Yo!NK (viz Síť peer-to-peer, která umožňuje všechno možné z News on 'Net). Lehce neklidný, byť bojovný je Ian Clarke, tvůrce Freenetu. Na svou obranu chce v Los Angeles založit neziskovou organizaci, která se bude věnovat prohlášením soudkyně Patelové a ochraně před nimi.

Právníci RIAA vyhlašují, že pokud tato část výroku soudkyně bude uznána za platnou, stane se precedentem pro trestní stíhání vývojářů. A to že by se jim moc líbilo, protože by s tím vším pirátěním byl konec. Něco takového může prohlašovat jen úplně slepý, hluchý, samožerný ignorant, který si neuvědomuje, že bez vývoje, na kterém nemá sebemenší zásluhu, by se plazil někde po dně rybníka jako jednobuněčný organismus (ten by měl na věc podobný náhled:) Sebemenší zásluhu nemá ani na technologické koncepci, jakou vyvinul Shawn, ať už byla Shawnova motivace v jeho 16 letech třeba i mladicky vzdorná (zrušit kameníky:) Nelíbí se mi, co se z Napsteru coby firmy stalo, a nelíbí se mi ani to, jak tam se Shawnem jednají (viz Farizejství Napsteru - aneb jak to s ním je doopravdy z News on 'Net). A nelíbí se mi ani bezbřehé pirátství bez jiné volby, než buď pirátit nebo hustě plnit kapsy korporacím, vedeným zaprášenými trilobity.

Ze všeho, co se posledních pár týdnů odehrává, je patrný vývojový posun k sítím, kde ti, kteří nechtějí být piráty, budou moci přispět mikroplatbami autorům a interpretům na další rozvoj celé oblasti (viz i dnešní první článek). Od doby, kdy se tvůrce atomové bomby obhájil slovy: "Já jsem bombu postavil, já jsem ji nehodil", se veškerá produkce čehokoli posuzuje podle těchto morálně indiferentních slov. Výrobci zbraní, aut atd. se kryjí tímto prohlášením. Nedávno ale americké tabákové firmy prohrály soud, ve kterém byly žalovány pro poškození zdraví a smrt uživatelů jejich výrobků. Důvod - kuřáci nebyli upozorněni na všechna nebezpečí, která s kouřením jejich cigaret souvisejí. Přestože je na krabičkách cigaret napsáno, že kouření škodí zdraví. Na autech to napsáno není. Auta jsou vehikly, kterými se lidi sami i vzájemně zabíjejí a mrzačí. Má na nich být nápis "Tento vehikl je životu nebezpečný"? Prohrály by automobilky soud, protože na to neupozorňují? A co silničáři? Ti by byli z obliga? A co architekti a stavitelé silnic a mostů?

Je v pořádku, že se Oppenheimer absolutně zbavuje jakékoli odpovědnosti za svůj smrtící vynález? Je osobní nezopovědnost za to, co vytvoří, automatickou výsadou objevitelů, vynálezců a tvůrců technologií? V tom je celý problém. Kdyby Oppenheimer nevytvořil atomovou bombu, vytvořil by ji jako první někdo jiný, kdo by ji mohl použít proti USA. Odstrašující působnost atomového arzenálu mezi jejich znepřátelenými skladníky je šílenecká hra se smrtí. Šéf vědeckého vývoje v Sunu má jednu podstatnou připomínku k věci. Doba, kdy byli vědci a tvůrci zcela neodpovědní za to, co objeví/vynaleznou/vytvoří, je podle něj pryč. Hippokratovu lékařskou přísahu by měli skládat všichni. Mezi tzv. čistou (teoretickou) vědou a aplikovanou je rozdíl. Za to, co budou činit aplikace, musí nést odpovědnost ten, kdo je vypustí do světa.

V této souvislosti se vynořují otázky. Mohl Shawn Fanning začlenit do Napsteru aspoň nabídku možnosti mikroplateb? A co freenetový Ian Clarke? A co tvůrce Gnutelly? Mohli? Jistě, že mohli. Přišli tedy s nedomyšleným polotovarem, který se tak mohl stát jen tím, čím se stal, tedy takřka ryze pirátským nástrojem? Je to tak. Mají tedy odpovědnost za to, čím se jejich software stal, protože ho poskytli veřejnosti, aniž domysleli věci související? Proč teď všichni tak rychle spěchají s vymýšlením sítí, ve kterých se všechno zohlední? Byli sami zaskočeni těmi desítkami miliónů uživatelů? Nebo si uvědomili, že Internet tu není jen kvůli demonstraci jejich geekovských svalů? Nebo jim došlo, že je špatné, když jejich software připravuje autory o všechna práva rozhodovat o své vlastní práci? Ať tak či onak, už se přece jen hlásí k odpovědnosti za začlenění distribuce mikroplateb a možnost sdílení zdrojů. Takže přece jen nějaký posun kupředu tu je. A - díkybohu - nikoli pod taktovkou RIAA a spol.

Nové sítě s mikroplatbami, které budou záležet jen, ev. převážně na rozhodnutí uživatelů, přinášejí další otazníky. Je nějaký silně kooperativní stav společnosti vůbec možný? Nic není nemožné. Pokud teď ještě ne, nikdo neví, zda se za nějaký čas situace nezmění k lepšímu. Současný stav ideální není. Ale právo (justice) ho ideální chce mít. Justice bohužel nepostihuje situace, které psanou literu zákonů vždy zaskočí silnými vývojovými podněty. Podle zákonů platných za Ludvíka XVI. se francouzští revolucionáři dopouštěli zločinů proti společenskému řádu. Podle platných zákonů komunistické ČSSR se demonstranti v roce 1989 dopouštěli stejně těžkého zločinu. V obou případech - s aktivními vůdci v čele - demontovali stávající politické zřízení, aby vyměnili osazenstvo a směřování státní moci. Soudkyně Patelová jedná přesně podle psaného zákona, i když výklad osobní odpovědnosti vývojáře programu za to, k čemu ho lidi budou používat, je velmi novátorský.

Shawn Fanning vytvořil software, který umožňuje i hromadné porušování copyrightu desítkami miliónů jeho uživatelů. Je v zákoně definován copyright jako vlastnické právo? Je. Podstatu uvažování soudkyně vidím právě v kategorizaci "hromadného" porušování. Co kdy mělo skutečně "hromadný" vliv do poloviny 19. století? Války, infekční nemoci, obchod a (re)evoluční proměny systémů politické a ekonomické moci. Pak přišly ještě vědecké vynálezy, které "zmenšovaly" svět. Poslechnout si hromadně hudbu před 50 lety mohli lidi jen z předžvýkaného programu v rádiu, nebo si koupit záznam na hmotném médiu. To všechno mělo zajištěný i klasický systém distribuce financí. Digitalizace záznamu, multimediální formáty, Internet a jeho protokoly daly vzniknout kolosálnímu prostředí pro elektronickou replikaci a distribuci digitálních záznamů. Je přímo předurčené hromadnému sdílení. Komunikačním dispozicím nového prostředí se příčí klasický systém distribuce financí smluvním dodavatelům licencí a hmotných záznamů.

Jak by podle soudkyně mohlo vypadat hromadné porušování copyrightu v kamenném světě, pro nějž stávající zákony vznikly? Jde to buď produkcí neoprávněných kopií na hmotných nosičích (cédéčka, kazety) nebo davovým rabováním obchodů s těmito nosiči. Obojí je fyzicky náročné, s omezenými možnostmi. Hmotu lze do značné míry ochránit před krádežemi. Elektronické replikaci záznamů na Inetu ale nelze zabránit.

Když si soudkyně Patelová takhle všechno poskládá podle litery zákona, je pro ni největším zločincem programátor, který napsal software pro sdílení variabilně nabízeného obsahu v síti peer-to-peer, odkud nic neplyne kartelovým držitelům copyrightu, ale ani autorům a interpretům. Programátor takového systému ohrožuje zaběhané pořádky. Ona je tu od toho, aby je ochraňovala. A je to. Žádný vývoj nikde. Třeba by opravdu ve své vlastní praxi ráda ochránila budoucí oběti zločinů, které ona a její kolegové neustále projednávají. A tak se rozhodla ochránit Internet před rozvojem koncepcí, o kterých netuší, že nakonec povedou ke kooperativním systémům s obrovskou mírou svobody volby každého účastníka. Ale i s neznámým podílem distribuce financí za to, za co se v kamenném světě vždy platí. V takových systémech jí chybí právní striktnost kamenného světa. Tak to chce zatrhnout, pročež hned první projevy v tomto směru kriminalizuje.

Verdikty soudkyně nejsou kvalifikované ve vztahu k dosud poznaným zákonitostem vývoje a existence technických, společenských i biologických systémů, nemluvě už vůbec o hlubších znalostech Internetu. Soudkyně je zvyklá na svět, v němž všechno musí být pod zámkem. Kdo zámek poruší, nebo k němu dodá klíč, je zločinec. Pokud by se verdikt soudkyně prosadil v americké justici, museli by se třást všichni. I ti, kteří chtějí zakomponovat nabídku plateb do svých sítí. Stačilo by, aby se soudkyně špatně vyhajinkala, označila programátora za lumpa a už by jel za mříže, kde by ho čekal ještě soud s kameníky, kteří by na něm požadovali úhradu škod ve výši miliard dolarů.

Pokud by soudkyně Patelová byla kvalifikovaná pro rozhodování o možnostech inetových systémů a chtěla prosadit svůj pohled - asice že tvůrce sítě, jakou je Napster, je odpovědný za neposkytnutí jiné možnosti, než bezplatného stahování -, mohla svůj pohled podepřít časovým termínem, do něhož by Napster byl povinen zavést mikroplatební systém (jinak že šmytec). To ale neučinila. Místo toho pohlíží na Shawna jen jako na tvůrce zločinného monstra.

Strach mezi geeky/hackery - nikoli napadajícími počítače, ale zvídavými a zvědavými, jak systémy fungují - roste. Často jim někdo vyhrožuje ztrátou všeho, pokud výsledky svých bádání a pokusů někde uvedou. Kameníci a soudci typu Patelové se snaží zavést strachuplnou autocenzuru. Protože autocenzor nikdy neví, na čem je, a zda zcenzuroval svou intelektuální činnost dostatečně správně, přirozeně by vznikaly konzultační cenzorské úřady...je třeba pokračovat?

RIAA se spolu se svými kameníky snaží zastavit vývoj, který je učiní zcela zbytečnými a po nichž nezbyde nic, než záznamy v análech. Oporu hledá v justici a jejích zákonech, které nestíhají (možná teď ani moc nechtějí) reflektovat vývoj. Jde opravdu o revoluci, od jejíhož začátku se starý systém brání svému vytlačení novým. Základní scénář je vždy stejný. Jistá naděje je v tom, že soudkyně Patelová je na nejnižším stupni hierarchie amerického soudního systému. Proti všemu, s čím ještě přijde, se lze odvolat výš a skončit třeba až u Nejvyššího soudu USA.

Ale i kdyby se soudkyni Patelové a jejím spřízněncům na nějaký čas podařilo zastavit vývoj v USA, bude pořád dost míst na světě, kde se bude moci uplatnit. Američtí kodéři by se rázem ocitli v pozici undergroundových disidentů:) Britští ISP uvažují o emigraci kvůli přijatému zákonu o jejich bezmezném šmírování státním Velkým Bratrem, američtí geekové by se před FBI mohli schovávat třeba v Číně nebo na Sahaře s dobře krytým a šifrovaným připojením na Inet, aby mohli svobodně programovat. Že by se za oceánem klubal zárodek totality podle paní Patelové? U RIAA nic nepřekvapí. Ale soudní systém by neměl slepě podléhat skupince kapitalistických superboháčů bez ohledu na prospěšný vývoj hned několika velkých oblastí společnosti v zájmu všech občanů. Aspoň v demokracii by to tak být mělo.
Zdroj: Salon a BAJT
I redaktor Slashdotu pokárán za anti-x-ismus od svých vlastních:): Když jsem četl diskusi na Slashdotu, jejíž téma nadhodil jeden z nejslavnějších redaktorů Slashhdotu, CmdrTaco, musel jsem se smát. Tématem byla zpráva o zatčení redaktora hackerského webzinu 2600. Šel po ulici Philadelphie a telefonoval. Než se nadál, byl zatčen a uháněl v policejním autě do vězení. Nebyl v žádné demonstraci proti probíhajícímu masovému exhaltovanému velebení Bushe v hale, kde probíhal sjezd republikánů. V ulicích města probíhalo něco zcela jiného - mlácení a zatýkání demonstrantů, jejich týrání ve věznicích (viz IndyMedia). Postup policie byl ještě nevybíravější, než při antiglobalistických demonstracích v listopadu v Seattlu a v dubnu v New Yorku. Všechno se to bere na jednu lopatu. Občan neobčan - zmlátit, zatknout, zavřít a nasadit mu pokutu, jakou bude splácet notný kus života. Cíl jasný - všechny demonstrativně nesouhlasící zastrašit.

Zatčení lidé ve Philadelphii se mohou vyplatit z vězení za vysoké částky mezi $10,000 a $30,000. Dvěma z nich byla kauce stanovena na milión USD! Ta se dává jen zločincům nejtěžšího kalibru, při němž se ještě poskytuje možnost kauce. CmdrTaco vyjádřil svou hlubokou nechuť k Bushovi (ten je mj. zastáncem trestu smrti a zákazu interrupce). Jak jsem se dozvěděl z webzinu Wired, během všech svých projevů na sjezdu republikánů Bush použil slovo "environment" (prostředí, ve smyslu životního) dvakrát! CmdrTaco to tvrdě schytal od spousty diskutérů k danému tématu. Nakonec nevydržel a ke své prvotní informaci připsal dodatek. V něm říká, že ve Slashdotu vyjadřuje svá stanoviska už tři roky a nevidí důvod, proč by najednou měl přestat. A kdyby sem tam ve Slashdotu něco neumyl, mohl by se Slashdot stát nudným.

Těm, kterým vadí, že si dovolil vyjádřit se k Bushovi, ke sjezdu republikánů a policejnímu běsnění, doporučil, ať si čtou tendenčně vylouhované zprávy v konformních médiích. Dál uvedl, že mu republikáni i demokrati poslali haldu nehezkých e-mailů ve stylu: "Už nebudu číst Slashdot, protože se domnívám, že by ti nemělo být dovoleno vyjadřovat názory, které jsou obvykle stupidní. A ty jsi stupidní taky. A já tě nenávidím.":) CmdrTaco dodává, že nejen nemá rád ani jednu z obou stran, ale strany obecně. A že se vyjadřovat k tomu, k čemu se vyjádřit chce, vyjadřovat bude. Kdo s ním nesouhlasí, nemusí, ale zákazy nebere.

Smál jsem se tomu proto, že jsem schytal podobné reakce (byť ne v tak velkém poměru), když jsem napsal o nesmyslné katastrofické propagandě, jakou šíří Grossovo vnitro a média před zářijovým sjezdem IMF/WB v Praze. Když se dostavily odmítavé reakce (byly i velmi pozitivní), koukal jsem na drát, co se to děje. Měl jsem okamžitě přestat vyjadřovat jakýkoli svůj názor (taky, taky, CmdrTaco:), jednou jsem byl dokonce označen za velmi nebezpečného (to snad psal pohrobek estébáka:) A že vůbec co má globalismus společného s Internetem apod.

Stejně jako CmdrTaco vzkazuju všem láskám svým, že kdo se mnou nechce souhlasit, nemusí - to je jeho právo. Na co ale nemá nikdo žádné právo, je snaha kohokoli umlčovat jen proto, že se dívá na věci i z jiných úhlů pohledu. Nikomu, kdo se mnou nesouhlasí, nebudu nikdy přikazovat, aby přestal myslet a vyjadřovat se. Cítíte ten rozdíl?:) A ještě něco - podstatné jsou argumenty k věci - to je o něčem úplně jiném, než je napadání nositele jiných argumentů. Zajímavé je i to, že vehementní diskuse na Slashdotu kolem událostí ve Philadelphii přinesla rekordní počet příspěvků - skoro 1,300. Tisícovky dosáhl jen jednou šrumec kolem Napsteru, předtím něco podobného nepamatuju. Geekovství stále těsněji zasahuje do společenských vazeb a jejich proměn. Sítě peer-to-peer jsou toho posledním, pořádně silným důkazem.

Snažit se násilně oddělovat obojí od sebe nelze. I když RIAA a spol. by moc rádi. Stejně tak nelze ode všeho oddělovat i strmý vývoj všech vědních disciplín. O společenských fenoménech nepíše v technologických zpravodajstvích jen ulítlej Slashdot a ulítlej Zajíček. Neustále se jimi zabývá např. Wired, Salon ve svém technologické rubrice, ale už i The Industry Standard, od kterého bych to pomalu nikdy nečekal, viz IMC's Arresting Coverage. Éra pohodlného strkání hlavy do písku s odkazem na osobní specializaci končí (slávabohu...a slávainternetu:)

Ve své kritice Grossova a mediálního masírování veřejného mínění označováním antiglobalistů za nejhorší nepřátele lidstva jsem se ptal, proč se jim místo bubnování na poplach nedá slovo, aby se v tom všem lidé mohli orientovat. Příjemně mě proto překvapila TV Prima, která se věnovala věci v nedělním diskusním pořadu od 13 hod. Antiglobalisty u diskusního stolku zastupovala asi dvacetiletá Lucie Dvorská, jejím oponentem byl jeden ekonom (jméno si nepamatuju, sorry). Lucie je mluvčí organizace INPEG, která sdružuje různorodé názorové proudy. Argumentace ekonoma, fandícího ekonomické globalizaci, měla řadu děr, kterých Lucie nevyužila. Bohužel, divákům ani nepředstavila podstatu antiglobalismu, coby nesouhlasu s rostoucím celosvětovým diktátem nadnárodních korporací. Antiglobalismus ovšem nejde proti pozitivním globálním fenoménům - k nim náleží např. Internet, který ekonom hned použil jako legrační protiargument ("Jakto, že používáte globální Internet, když jste proti globalizaci?":)))

Lucie ve svých dvaceti ještě nemá načteno, napromýšleno a nadiskutováno tolik, aby mohla proděravět argumentaci oponenta. Na druhou stranu velkým půvabem své fyziognomie a neméně velkým klidem určitě zpřeházela představy lidí o alternativě, kterou státní propaganda prezentuje málem jako dav pominutých hrdlořezů, kterým z každé kapsy kouká jedna neutronová hlavice. Pokud jste Lucii Dvorskou neviděli, je to hezká dívčina - když Alanis Morissette trochu zatlačíte její výraznější čelistní partie, málem dostanete Lucii:) Slyšel jsem něco o tom, že se rozešla se svou matkou, herečkou Milenou Dvorskou, která se s Lucií nestýká kvůli její nekonformnosti. Se mnou nemluví moje konformní dcera kvůli mé nekonformnosti:) Paní Mileno, že se tak ptám...nemohli bychom si ty dcery nějak čejndžnout?:)
Zdroj: Slashdot a BAJT
IBM pracuje na náramkových hodinkách s Linuxem: V laboratořích IBM vyvinuli prototyp náramkových hodinek, které přijímají pagerové vzkazy a e-mailové zprávy v "kondenzované" podobě. Komunikace probíhá bezdrátově. Mohou se spojit s mobilním telefonem nebo s počítačem. Linux byl zvolen proto, že je skvěle dokumentován a je k dispozici jeho otevřený kód. IBM Linuxu fandí a chce ho podpořit na cestě za jeho uznáním coby průmyslového standardu. Vyrábět hodinky s Linuxem se nechystá (kdyby ale nějaký výrobce projevil zájem, se zlou by se zřejmě nepotázal). IBM bere celou věc především jako podání důkazu, že Linux je vhodný pro jakkoli malá zařízení.
Zdroj: PC World a BAJT
Objevených planet u jiných hvězd přibývá, ale Zemi podobná nikde: Astronomové objevili už 50 planet, obíhajících kolem hvězd, vzdálených od cca 10 do 150 světelných let. Za posledních pět let bylo objeveno 41 planet, na dnešní astronomické konferenci astronomové ohlásili devět nových. Kolem většiny zkoumaných hvězd se zdá obíhat jen jedna planeta. Poprvé teď byla objevena hvězda se dvěma planetami velikosti Saturnu. Planeta, která je blíž hvězdě, ji oběhne za pouhých 2,98 dne, vzdálenější za přesně desetkrát delší dobu - za 29,8 dne. Záhada...je nad čím bloumat.

Pozoruhodné je, že všechny zatím zjištěné planety mají silně excentrickou eliptickou oběžnou dráhu. Takže pokud by na nich byla voda, střídavě by se vařila a mrzla. To by životu, jak ho známe, vůbec neprospívalo. Postupně objevované planety pomáhají rozvíjet teorie o zákonitostech jejich vzniku a existence. Profesor Marcy ze Sanfranciské university uvedl, že i kdyby pravděpodobnost existence planety, jako je Země, byla v planetárních systémech 1:1000, v Mléčné dráze je sto miliard hvězd, takže jich tam nějaký ten tucet někde být musí:)
Zdroj: BBC a BAJT