Hackujeme mozog alebo čo všetko je možne a anito netušíte. Tak a toto je celkom zaujimavý kus filozofie z portálu http://underground.cz ... možno vás to zaujme, doporučujem si predtým navariť šalku teplého čaju, vyleštiť brýle, vyložiť nohy na pohodlné miesto a potom začať v kľude čítať ...je sdělení binary.division významné?
josef perutka 8. 11. 2000 (12:00)nedávno se zase svým osobitým způsobem zviditelnila hackerská skupina binary.division. nedá a nedá si s tím pokoj. možná nám něco chce sdělit. nechtějí ti hackeři náhodou, abychom se nad něčím zamysleli?
poslední hack (post.sk) sice žádný výrazný manifest neobsahoval (kromě implicitního sdělení, že admin komerčního serveru byl blbý a nechal binary.division do systému doborovolně vstoupit vlastnoručně vytvořeným bezpečnostním otvorem, což zřejmě poukazuje na jeho intelektuální úroveň), ale vkrádá se nám do pozornosti nutkavost opakovaných návštěv tohoto nezvaného hosta. za nutkavostí většinou něco bývá. vzhledem k tomu, že u binary.division se jiná forma projevu než informující sdělení nevyskytuje (a proto jim také právem náleží titul hackeři, nikoliv crackeři), nezbývá nám než věřit, že to, co stojí za touto nutkavostí, je určitá závažnost těchto sdělení.
v předchozích dvou hackách (hzds.sk a home.sk) se vyskytují texty netriviálního ražení, k jejichž pochopení je nutno sice upotřebit určitou část mozkového povrchu, nicméně jejich vstřebání může přinést nový vhled do stávající reality a nasměrovat bytost na zcela jinou cestu hodnotovým žebříčkem, než kterou se zrovna chystá ubírat.
binary.division nás upozorňují na nesmyslnost slávy, ega, přesvědčení o vlastní neomylnosti, a zejména na nesmyslnot přebírání informací z takzvaného veřejného mínění. upozorňují, že probírání obsahu televizních seriálů se svými blízkými, na rozdíl od tvůrčího přemýšlení a sdílení svých originálních myšlenek (pozor - zde je důležité slůvko originální, pozn. aut. pro blběj. čten. ), nic do života nepřináší. jestliže se pak zaobíráme celý život činnostmi, které nic do života nepřináší, náš život zůstane stále od svého začátku prázdnou množinou, bude informačně dutý a z hlediska svého významu přestane existovat.
takový jedinec se stává významovou mrtvolou. žije, ale nepřemýšlí, tudíž nežije. jestliže žije a nežije, pak se stává zombií. navrch sice vypadá živě (a klinické přístroje to také ukazují - srdce bije, mozkem protéká chladicí tekutina, která ovšem nic nechladí, protože se žádně teplo při přemýšlení netvoří), ale uvnitř nic podstatného neprobíhá. takový člověk je pouhou mechanickou loutkou v mechanickém soukolí civilizace, která, sestrojena z takových součástí, neobsahuje žádný elektrizující náboj myšlenek.
sex je sice krásný, ale i ze sebelepšího idola smrtí vyprchá většina sexappealu (nekrofil promine), a orgastické prožitky jsou sice vnímány šmahem pozitivně, ale není to nic jiného než jednoduché impulsivní bouře ve vegetativním nervovém systému. za peníze se sice dá něco koupit, ale od určité sumy již znamenají nekonečno a tudíž nic. navíc jaksi nejdou proclít do hrobu - všichni je tady zatím museli nechat na zemi. sláva je trapných patnáct minut v životě niemanda, který po ničem jiném netouží. automobil ani chatu by pravděpodobně zdravě uvažující člověk vrcholem svého života neučinil.
informace je jako chléb. chléb je jedinou potravinou, která se nikdy nepřejí, nezají. stejně tak i informace je jediným smyslem života, který se nikdy neokouká a neopotřebuje. informace z televize jsou plytké, připomínají plesnivý chléb, neboť namísto jedničce a nule (pravdě / nepravdě, tuhá kůrka / jemná střídka) jsou blíže půlce a půlce (polopravdě / pololži, chlupatá plíseň / chlupatá plíseň). namísto, aby pro nás znamenaly stoprocentní pravděpodobnost, znamenají něco kolem padesátiprocentní (půlka stanic tvrdí to, druhá půlka ono), a po zlogaritmování dostáváme ubohou, téměř nulovou informační hodnotu.
drbání žen slepičích mozků na kachlíčkované pavlači není přenos tvůrčích idejí, nýbrž přenos nic neříkajícího informačního šumu, pro který nepotřebujeme pavlačovou drbnu, ale stačí nám šumící přechod v polovodičové diodě. pavlačová drbna se tak stává nepotřebnou, nezajímavou, bezcennou.
nezastupitelnou roli tvůrčí ideje vzniklé z ryzího lidského mozku, nezatíženého stádním papouškováním, vyjeví následující úvaha. vesmír je deterministický systém, který se řídí pravidly napsanými v jeho učebnicíh fyziky. jediný možný kanál vstupu externí informace je kvantová neurčitost. kvantová neurčitost v neživých tělesech se prokazatelně projevuje jako informačně prázdná (tepelný šum) a tudy cesta myšlenek tudíž nevede. zbývá kvantově-mechanický převodník značky mozek, který na svou kvantovou neurčitost chytá a svojí nestabilitou zesiluje informační signál lidské mysli. že mysl produkuje čerstvou, nepředvídatelnou informaci, není zpochybnitelné.
lidé mají v hlavě přepínač, který říká, co půjde na výstup do úst: jestli to z mozku, nebo to z uší. většina lidí ho má v poloze uši a tak se deklasují do pozice pouhého zesilovače akustického signálu, jinak také člena stáda, které opakuje neustále ozvěnovitě stávající náplň. někteří ho ovšem přepnuli do polohy mozek, kdy čerstvá externí informace z jejich mysli může plynule proudit do společnosti a tak tuto společnost obohacovat. informace se totiž z vesmíru neztrácí a tak co do něj vniklo z naší mysli nemá naději na zánik.
přepínač se přepíná učením se nových věcí, přemýšlením, tvořením, děláním si vlastních názorů, chápáním věcí, jejich rozebíráním, experimentováním s nimi, touhou po vědění. člověk dělající tyto činnosti pocítí volání dálek a ucítí důležitost své vlastní mysli, informačního náboje, který v sobě skrývá a který je silnější než atomová bomba.
tvoje informační nitro je něco fundamentálně, diametrálně odlišného od všeho, co se někdy někomu podaří pochopit. je to něco, co existuje zcela nezávisle na viditelném světě, jednoduše kvůli své nezměrné síle, která se v celém vesmíru nesebere dohromady, neboť i vesmír je jejím vedlejším produktem. vedlejším.
nežij pro samoúčelnost pozemského života. žij pro informaci. jako binary.division.
josef perutka
