Vydáno dne (2.3.2001) / rubrika MG-ZÁHADY

V posledních týdnech se objevilo několik zpráv o přečtení lidského genomu. Pro ty, co se ve škole neměli příležitost seznámit se se základy genetiky, uvedu aspoň základní údaje z učebnice Biologie:
Genetika je věda, která studuje dědičnost a proměnlivost organismů. Studuje schopnost organismů předávat dědičné vlohy potomstvu a podíl těchto vloh na morfologických (vzhledových) a fyziologických (funkčních) vlastnostech. K jejím zakladatelům patřil zejména Johann Gregor Mendel (1824 - 1884), autor tří základních pouček o dědičnosti. Ve své práci navázal na objevy jiného slavného Čecha - Jana Evangelistu Purkyně (1787 - 1869), který podal nástin buněčné teorie a fyziologie. Každý živý organismus se skládá z buněk. Nejjednodušší organismy jsou jednobuněčné, mnohobuněčné organismy zpravidla sestávají z různých tkání - buněčných struktur stejného druhu. Každá živá buňka má charakteristické vlastnosti: schopnost přeměny energií a látek (metabolismus) a schopnost dělení (rozmnožování). Neměnnost těchto vlastností v další generaci zajišťuje genetická paměť, uložená v nukleových kyselinách, které vznikají kondenzací velkého počtu molekul nukleotidů. Nukleové kyseliny a bílkoviny označujeme také jako informační makromolekuly. V pořadí (sledu) nukleotidů v nukleových kyselinách je totiž obsažena informace nutná pro pořadí aminokyselin v bílkovinách, tím se vytváří prostorová struktura, chrakteristická pro jejich funkci.

Nejznámější jsou kyselina ribonukleová (RNA) a deoxyribonukleová (DNA), složená z deoxyribonukleotidů. Sekvence (úseky) molekul nukleotidů v DNA nazýváme geny. Při dělení buněk se řetězce molekul DNA zdvojují a dělí do dceřinných buněk, tak dochází k přenosu informace. Mechanismem dělení se podrobněji zabývat nebudu, stejně těch odborných výrazů bylo dost. Důležitý je však konečný efekt tohoto procesu.

Podaří-li se "přečíst", t.j. stanovit pořadí a typ genů v buňce, jsme schopni z toho odvodit veškeré informace o konečné podobě a funkci celého organismu, neboť tato informace je obsažena v každé buňce. To je i princip klonování, když z jakékoli buňky, vyvoláme-li proces dělení, lze získat celý organismus. Budeme-li znát význam každého genu, můžeme jakékoli vlastnosti organismu uměle měnit a teoreticky lze vytvořit jakýkoli organismus s libovolnými funkcemi. Proto ten strach z genetiky a klonování.

Soubor genů označujeme jako genotyp a jeho složitost roste nepřímo úměrně se složitostí organismu. U jednobuněčných organismů (viry, bakterie) jsou to řádově desítky genů, proto začaly experimenty s genetickou úpravou organismů právě zde, u savců to jsou již desetitisíce genů. U člověka se předpokládala existence asi 100.000 genů, po přečtení genotypu se ukázalo, že je to jen kolem 30.000 genů a člověk se liší od myši asi jen o 300 genů, tedy o 1%!

Proč tak malý rozdíl? No přece proto, že se jedná o živorodé savce, všežravce, člověk má vyvinutější mozek a myš má zase dlouhý ocas. Oba se liší zhruba stejně od jednoduššího tvora, např. měňavky. Kdo někde viděl obrázek, jak se liší několikadenní zárodek člověka, myši, ptáka nebo ryby ví, že rozdíly jsou téměř nepostřehnutelné. Specializace tkání a vývoj orgánů, probíhá postupně, jak nabíhají další genetické informace.

Nemohu se ubránit dojmu, že celý proces je velmi podobný náběhu software, kde lze překakovat ke stále větším detailům, zatímco základní funkce jsou pro všechny větve programu stejné. (Viz základní Wokno.) Bude-li struktura informací genomu stejná, což by v podstatě měla, bude zřejmě možné od určité etapy dělení ovlivňovat i budoucí tvar a funkci organismu. Tento předpoklad potvrzují i dnešní geneticky upravené plodiny a na druhém konci genetické zrůdy, jako siamská dvojčata, dvouhlavé či šestinohé tele a jiné hmotné důkazy poruch v přenosu informace.

A jak se odtud dostaneme k duši a potvrzení její existence? Velmi jednoduše!
Obsahuje-li genom morfologické a fyziologické informace, což je prokázáno, musí být také někde obsaženy informace o schopnostech, znalostech a dovednostech organismu, což u zvířat nazýváme pud a u člověka talent. Takovéto buňky zatím prokázány nebyly a tvrdím, že ani nebudou, neboť v případě myši a člověka by se genom nemohl lišit o 300 genů, ale aspoň o 3 miliony genů! Proč? Protože každý počítačový odborník ví, kolik MB obsahuje i velmi jednoduchý program. A dědičné vlastnosti nic jiného, než program nejsou!

Komu by ani tento předpoklad nestačil, je nezvratně prokázáno (kdo nevěří, toho přesvědčím), že tzv. duše je souborem informací a znalostí z minulých životů, což lze každému dokázat v regresní hypnóze, při holotropním dýchání, po požití drog a jinými metodami uvedení do změněného stavu vědomí. Informace takto získávané by nepochybně musely být uloženy v buňce, pokud jsou nyní obsahem naší paměti. Jinak by se tam nemohly dostat, pokud nepřipustíme přenos informace jinou, než smyslovou cestou. Protože přečtený genom nenasvědčuje tomu, že psychické informace jsou v něm obsaženy (přesvědčte mne, že ano), vyplývá z toho, že genetická informace obsahuje jen pokyny pro stavbu nového organismu, ale informace pro jeho "duševní" vlastnosti musí být jinde. Kdo chová domácí zvířata, ví, že každý pes, kůň či kráva má jiný charakter, o člověku ani nemluvě. A tento charakter může být obsažen jen v tom, co se vědcům dosud nepodařilo přečíst a nazýváme to obvykle duší.

Přečtení genomu je zatím jen objevem "Rosettské desky". Písmo jsme přečetli, ale ještě nevíme, co každé slovo znamená. Až to budeme vědět, bude existence duše definitivně vědecky prokázána.